Domů - Má inspirace - Písmenka - Net

Úvahy o vodnářské době a všelásce


Tato úvaha, kterou jsem našla na netu, se týká života jako takového... protože lidé, ať už o duchovnu ponětí mají nebo ne, se naučili se schovávat právě za maskami hraného úsměvu a předstírané laskavosti. Je z nich ale cítit, jestli je to opravdické nebo ne. Za sladkými slovy zmiňované všelásky vidím vlezlé lichocení. A co se týče toho objímání, plně autorku chápu, nějaké hromadné obřady objímání, pusinkování a dalších vyjádření takzvané bezpodmínečné lásky mi také přijdou krajně podezřelé. Vyvstala by ve mně otázka vnitřní vyrovnanosti a také míra sebekontroly těch, kteří takto neváhají obšťastnit kohokoli v jejich blízkosti se nacházejícího. Nepopírám, že obejmutí má moc dodat druhému klid a pocit sounáležitosti, ovšem jen ve výjimečných situacích. A i takový projev není přehnaný. Třeba jedna moje kolegyně se mi svěřila se svou tíživou životní situací, viděla jsem, jak má slzy na krajíčku, řekla jsem jí tišící slova, ale cítila jsem, že ji mám obejmout. Ale znovu, trvalo to chvilku, než se mi vyplakala na rameni. Jsou to chvíle, kdy jeden člověk vynese s důvěrou na světlo něco se svého nitra a druhý vyjádří pochopení a bezpečí. City a lidskost nepotřebují nějaké hromadné a velkolepé projevy. Ale teď už tedy ona úvaha, která mě zaujala:



Už jenom z toho nadpisu se mi ježí vlasy na hlavě…
Začalo to vlastně mojí sestrou, která se „našla“ v Lažánkách v Osho centru. Diskutovaly jsme spolu celé hodiny a já měla pocit, že naše rozhovory jdou čím dál víc jaksi do prázdna. Všechno se najednou začalo točit kolem toho, že když mi něco vadí, mám bloky, když mi někdo vadí mám bloky, když nemám ráda, že se mě dotýkají cizí lidi, mám bloky a když nemám pořád dobrou náladu, jsem sakramentsky zablokovaná a měla bych absolvovat nějakou osho terapii, kde se třeba šedesát lidí najednou objímá a říká si, že se má rádo. No fuuuuj. Moje bloky se při té představě úplně otřásly hrůzou. Nicméně svoje bloky jsem si úspěšně uhájila a naštěstí kurzy všeobjímání a všelásky neabsolvovala.
Můj další výraznější střet s podivnou všeláskou byl v nejrůznějších časopisech, které se samy nazývají esoterické a duchovní, a které tu nebudu jmenovat. Řada z nich určitě nabízí i kvalitní články a přispívá do nich mnoho odborníků, kterým bych nerada upírala jejich „zásluhy o osvětu„, ale když jsem asi už po milionté četla v nějaké numerologické předpovědi na tento rok, že se máme mít všichni rádi, máme se usmívat, vážit si jeden druhého , proti zlu bojovat všeláskou a usilovat o harmonii (jen bych chtěla podotknout, že v tomto smyslu jde o hrubé nepochopení významu slova harmonie), následovaly další a další články o lásce a završila to fotografie neustále se usmívající osvícené Květy Fialové, něco ve mně už ten nápor neuneslo. A tak jsem sedla k počítači a napsala dopis do redakce nejmenovaného časopisu. Že si jejich časopis čtu ráda, …..atd., ALE že mi chybí druhý úhel pohledu, že harmonie a vyrovnanost není převaha pouze jedné strany, a že tzv. zlo vlastně slouží k udržení oné harmonie, o které se teď tolik píše. Prostě něco v tom smyslu. A že to předkládám jako námět k diskusi. No myslíte, že jsem dostala nějakou odpověď?
A tak se zamýšlím sama, nad tou naší „vodnářskou dobou“, kdy je už zřejmě nadpoloviční většina lidí na duchovní cestě a hlásají éru vodnáře s jeho všeobjímající všeláskou. Jenomže něco mi tu neštimuje. Jednak něco podobného dělali hippies v polovině minulého století, to znamená, že chování v tomto směru v této době je přinejmenším poněkud zpátečnické. A jednak z astrologie vím, že znamení Vodnáře vládne Uran. A moje představa Urana je všechno možné,jenom mi to s tou všeláskou skutečně ale vůbec nesedí dohromady. Spíš se mi vybavuje obraz větrné smršti, vichřice, rychle ničící vše, co nedrží pevně, vybavuje se mi strhávání masek a obrovská kreativita založená na amoralitě. Uran se s prominutím nezabýval tím, jestli to, co tvoří, je krásné, když tvořil třeba storuké. Vybavuje se mi energie, kterou bude potřeba nějak usměrnit. Obrovská síla.
A myslím, že úplně mimo není ani uran, uranová naleziště, radioaktivita, jaderné reakce a jaderné výbuchy. Vybavuje se mi věda, technika, pokrok, který může i zničit.
Uran se také dával do souvislosti s heslem francouzské revoluce rovnost, volnost, bratrství, ale skutečně nikdy nebyl v nijaké souvislosti se samaritánstvím a pokrytectvím, které současní „duchovní“ a „esoterně naladění“ téměř nadlidé vydávají za všelásku.
Nedávno mě totiž napadlo, že v dnešní době, kdy se za maskami nasládlých úsměvů schovává valná většina lidí, může být vyjádřením skutečné opravdovosti, nepokrytečnosti a svým způsobem i lásky k druhému pravý, nefalšovaný a poctivě projevený hněv na druhého. Tím samozřejmě nemyslím takové ty cholerické šéfy, kteří sjedou každého na počkání. A možná ani tak nejde přímo o hněv jako o překonání strachu z projevení jakýchkoliv negativních emocí, které se schovávají právě za ty naučené voskové úsměvy. Pokud mám totiž někoho skutečně ráda, potom se nemusím bát toho, že klesne můj sebeobraz nějakou nepříjemnou konfrontací s daným člověkem. Pokud se takto před druhým otevřu, dávám mu tak vlastně najevo i svůj skutečný zájem o něj a to, že náš vztah mi není úplně lhostejný. A tak si osobně v současné době cením spíše těch, kteří mě neobjímají a neříkají, jak jsem super. Pravda, je jich sice jako šafránu, ale najdou se i takoví.



napsala Vikete
zdroj: Malé opatství Thelémské



15.3.2009