Domů - Střípky z mého života - Všehochuť - Výjimečné filmy

Potěšte své vnitřní dítě Zemí zítřka


Je to film, od kterého jsem vůbec nic nečekala. Film, který trvá přes dvě hodiny, z čehož jsem měla strach, protože jsem se bála nudy. Film, od kterého mě odrazoval trailer i dabing, zejména nový dabér George Clooneyho namísto osvědčeného Jana Kanyzy. Nakonec jsem z filmu nadšená, ani chvíli jsem se nenudila a příjemně mě překvapilo, že poselství filmu je jiné, než co je promováno v traileru. Mé očarování z této pohádky mi nedalo ani jednou zažít zvědavost, kolik času vlastně zbývá do konce, jen jsem doufala, že ještě hodně. Stále trvám na tom, že distributor měl rozhodně několik kopií nasadit také s titulky, ale, žel, už se nedá nic dělat. Jedině, až to bude na DVD, tam se snad originálního znění dočkám.

Jak jsem po zhlédnutí filmu zjistila, Tommorowland byla stejnojmenná atrakce v Disneylandu otevřená v roce 1955 u příležitosti Světové výstavy, atrakce, která lidem dávala zažít optimistické scénáře světa. Tento optimismus byl ale časem - počínaje 70. lety - nahrazen vizemi pochmurnějšími. Jakoby tedy i tvůrci filmu chtěli nabídnout či přesněji řečeno připomenout lidem jejich potenciál, který nemá být utlumen přijetím děsivé budoucnosti dle katastrofických filmů a knih, náboženství a médií. I mně to nějakou dobu připadá jako cílený extrémní směr. Druhá strana jsou pak sluníčkáři, kteří si zase myslí, že když budou rituálně vzývat Matku Zemi, ověšovat se kamením a roztáčet si čakry, tak nás bytostná Země pohladí po hlavinkách a nikdy už neproběhne žádná živelná katastrofa. Katastrofy beru jako součást života a vývoje naší planety a vesmíru jako takového, nemají se ani popírat a soustředit se jen na to úžasné, ale ani z nich dělat nástroj strachu a tedy ovládání. Zlatá střední cesta je i můj nynější světonázor.






Ve filmu se objeví spousta příjemných dějových vyústění. Na úplném začátku naběhne logo Disney, ale místo klasického zámku je to právě skvostný obraz Tommorowlandu, což nás pobavilo :-). Na začátku a na konci filmu proběhnou mnou tolik milované posuny a návraty v čase. Například o Athéně, sympatické holčičce, která bude provázet celým filmem, zpočátku uvažujete, jestli je to dcera jednoho z porotců na soutěži vynálezců, ale pak se dozvíte, že je to verbířka. Nebudu prozrazovat, za jakým účelem byla vlastně postavena Eiffelova věž, abych vás nepřipravila o překvapení. Okouzlující překvapení :-). Nebo pes hlídač, který zuřivě štěká, abyste náhodou zjistili (jak vidíte i v traileru, takže nic neprozrazuji :-)), že jde o hologram. Když psisko zjistí, že se jej hlavní hrdinka nebojí, v klidu si lehne a dál si jí nevšímá. Přijde mi to jako krásný obraz iluze a pomíjivosti strachu. A co teprve samotná Země zítřka, její možnosti, vynálezy, nápady! Moc se tam neohřejeme, ale plně chápeme okouzlení hlavní hrdinky, když se tam ocitne, díky nenápadnému odznáčku, který jí přesune v prostoru a čase. Ostatně, fungování odznáčku je podmíněno i detekcí DNA díky jednomu z těch jedinečných vynálezů, což mi přijde fantastické!

Další bonus jsou milé a vtipné rozhovory mezi čtyřmi hlavními aktéry. Kromě bonmotů se však dozvíte i moderní fyzikální hypotézy. Hlavně o tachyonech, tj. částicích rychlejších než světlo, díky kterým tedy můžeme (otázka je, zda jen ve filmu) vidět budoucnost, která ještě reálně nenastala. Zároveň se ale divákům názorně ukazuje relativita minulosti i budoucnosti. Jak ve filmu bylo řečeno, díky ovládnutí tachyonů jsme schopni změnit důsledky, resp. příčiny a já dodávám, že pochopíme-li princip nadsvětelných částic, tak nás už nikdo nemůže ovládat, protože kde jsou naše starosti, když minulost, přítomnost a budoucnost jsou pouhou iluzí? Je ukázáno, jak často jsme masírováni obrazy zkázy světa, jak jsou k Zemi vysílány negativní myšlenky a nálady. Pak vznikají smutné paradoxy, jako na jedné straně obezita, na druhé hladomor. Nix, prezident Země zítřka, sice žije svou ustrnulou filozofii, kterou není (z pohodlnosti?) ochoten měnit, ale řekne něco zajímavého, například to, že myšlenka apokalypsy nebyla zpočátku míněna zle, ale lidé ji vzali ze špatného konce. Přijali myšlenku konce světa do života, filmu, knih, ale odmítají se poučit z varování a chtějí se potopit. Ta zkázonosná mediální, umělecká a náboženská masáž je podle mého názoru propracovanější, než jak bylo ukázáno ve filmu, nicméně to vůbec, ale vůbec nevadí. A priori je film určen pro starší děti, takže pro ty je to víc než vhodné. A i pro dospělé, pro ty, kteří ještě nezamkli své vnitřní dítě na deset západů. Já mezi tyto intoše rozhodně nepatřím, film jsem viděla v kině dvakrát. Přesto se nedivím nízké návštěvnosti, bylo mi jasné, že běžní lidé Zemi zítřka nepochopí. Proč, to je dle poselství filmu nabíledni.





Ale musím vám prozradit, co se mi stalo následující den po premiéře. Po nákupech jsem, ověšená taškami, jela po eskalátorech do metra a najednou za mnou něco cinklo. V první chvíli jsem tomu nevěnovala pozornost, ale pak jsem se pro jistotu otočila, jestli mi něco nespadlo. Na schodu nade mnou jsem viděla kovového motýlka. Je to barevně smaltovaná kovová brož motýla. Vůbec nevím, jak je možné, že ke mně spadla, protože myslím, že nade mnou na schodech vůbec nikdo nejel, ani dolů, ani nahoru. Skutečně nechápu. Samozřejmě mě napadá (motýla coby symbol transformace nechme stranou) paralela se Zemí zítřka a jejími „vstupními“ odznaky. Udělalo mi to velkou radost a kdoví, třeba je to pro mě příznivé znamení. Tohle se mi nestává každý den. Konec filmu je neuvěřitelně pozitivní. Hledají se tam lidé, kteří nevzdali budoucnost. Jsou to lidé všeho věku (na rozdíl od Matrixu, kde jsou lidé odpojováni jen do určité věkové hranice), ze všech koutů světa a všemožných povolání. Scény, kdy jsou jim předávány odznáčky, jsou velmi dojemné a povznášející, posilující. Závěrečný obraz – lidé v lánech zlátnoucího obilí - připomíná film Proroctví. Cosi zůstává stejné. Zde však s jiným zakončením. Když jsem podruhé - již se svým „odznakem“ v ruce - sledovala závěrečné minuty filmu, neubránila jsem se (i díky svému obdarování) sentimentu… ale s úsměvem na rtech. Jsem ze Země zítřka nadšená a všem doporučuji návštěvu kina. A pokud jste ze stejného těsta jako já, určitě nebudete odcházet zklamaní.


8.6.2015